Maďaři SZEG vesele vyhrávají klasickou směsku thrashe a nu-metalu v jeho maximálně pubescentní podobě a letos se rozhodli prorazit s albem "Nail in your head". Takže se mrkneme na to, zda se jim podaří zarazit hřebík do hlavy aspoň někomu. Rád bych řekl, že už booklet vypadá slibně, ale to je bohužel pouhý klam. Stručná, docela povedená grafika a fotky kapely hozené do zelenkavého "matrixovského" odstínu jsou sice pěkné, ale z těch fotek na nás civí skutečně hrůzyplná individua. Asi stopadesátikilový tlouštík s odbarvenými bodlinkami na hlavě, který je slušivě oděn v hokejovém dresu, a bubeník, z kterého by za jiných okolností mohl být ukázkový führer (klasický vychrtlý profil), to jsou jen dva příklady zjevů pětičlenné kapely, která na promo fotkách vystavuje na odiv ty nejdrsnější možné pózy. Ale co, hudba je podstatně důležitější, ne?

Věcí, která mě na sestavě skutečně překvapila, je fakt, že pětičlenná sestava má tři vokalisty. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného, vždyť spousta muzikantů obsluhuje zároveň doprovodné vokály, ale u SZEG je to přeci jen trochu jinak. Dva z těch tří zpěváků totiž nehrají na žádný nástroj. Nic proti gustu, ale já považuji za zbytečné angažovat více vokalistů se snadno zaměnitelným projevem (liší se pouze výškou hlasu, kterou určuje pravděpodobně jejich tělesná konstituce). Navíc musí na pódiu vypadat docela vtipně. Nějak si neumím představit, co dělá zpěvák číslo jedna, když na něm není zrovna řada. Patrně rozhazuje rukama. Ale abych jen nekritizoval, SZEG disponují slušně dynamickou rytmikou a právě pan bubeník se zdá být vynalézavý. Některé takty jsou ověnčeny různými rytmickými kudrlinkami, ale není jich zase tolik, aby nás to srazilo do kolen. Pokud jde o strunné nástroje, basa má zajímavý zvuk, ale prospěla by jí občasná sólíčka. Za to kytara je až dráždivě obyčejná a nezapamatovatelná - lepších riffů jsem zaregistroval na ploše celého alba jen pár. A co s legií zpěváků? No, jeden jako druhý, abych pravdu řekl. Hlasový projev bych přirovnal k Petrovi Hrdličkovi ze ŠKWOR, to vám stačí. Žádná větší práce s hlasem plus zabarvení, které mi je krajně nesympatické (to je ale jen můj názor).

Pokud jde o texty, tak to je skutečně něco šíleného. V bookletu jsou místo nich samotných otištěny jejich intepretace - prostě je tam do pár řádků shrnuto, co chtěl básník daným lyrickým skvostem vyjádřit. Měl jsem tedy před sebou krásnou ukázku post-pubescentního komplexu. Namátkou třeba "Devil´s Needle": "Máte tetování? Buďte na něj hrdí! Kašlete na kritiku, protože ti, co to kritizují by měli tetování také, jen kdyby měli odvahu." Také se po vstřebání toho poselství cítíte jako znovuzrození? A pozor, tento "skvost" není zdaleka ojedinělý.

Tak jak to vypadá celkově? Nemastně neslaně a navíc ještě syrově. Nejsem si jistý, ale myslím, že ani tuna šlehačky by výslednému produktu moc nepomohla. Jde o klasický THC (rozuměj "thrash hard core"), zvládnutý na slušně dynamické úrovni, ale zoufale se nedostává nápadů a navíc jde podle mne vysloveně o kýč. Když se zahledím na texty, tak už přemýšlím jen o tom, zda má cenu pánům muzikantům popřát splnění jejich mokrých snů.